sobota 19. května 2007

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 3. epizodě

Jméno dílu: L'Epée de la Rage (Meč hněvu)

Místa

Versailles

Původně nevelká vesnice, vzdálená 17 km od centra Paříže. Větší zájem o Versailles projevil až Ludvík XIV., kterého lákalo opustit rušné velkoměsto. V roce 1671 vydal dekret podporující výstavbu nového města a roku 1678 rozhodl, že se do Versailles natrvalo přestěhuje královský dvůr a vláda. Stalo se tak v květnu 1682. Díky tomu se město utěšeně rozrůstalo a v roce 1715, kdy Král Slunce zemřel, již mělo 24 000 obyvatel.





Pohled na versailleské zahrady



Pod názvem Versailles si ovšem většina lidí představí spíše versailleský zámek. První lovecký zámeček nechal ve Versailles postavit Ludvík XIII. Jeho syn najal roku 1661 architekta Louise Le Vau a zahradního architekta Andrého Le Nôtre, aby zahájili rozsáhlou přestavbu zámku i jeho zahrad. V rozšiřování královského sídla později pokračoval také Ludvík XV.

Versailleské zahrady patří mezi jedny z největších uměle vytvořených zahrad a zámek je situován tak, aby z něj byl překrásný výhled do zahrady. Fontána pod schodištěm vedoucím k zámku je zpodobněním příběhu bohyně Létó, který vyprávěl Ovidius v jedné z básní v Proměnách (latinsky Metamorphoses).

Jednou z nejnádhernějších částí zámku je Zrcadlový sál, který získal jméno podle svých 357 zrcadel. Kromě vlády francouzských králů zažil tento sál i jiné historicky významné události. Po porážce Francie v prusko-francouzské válce zámek na přelomu let 1870 a 1871 používala německá armáda jako hlavní stan a v lednu 1871 zde byl vyhlášen vznik Německé říše a Vilém I. byl korunován císařem. Naopak v červnu 1919 nezažilo Německo v tomto sále tolik radosti, protože zde byla podepsána Versailleská mírová smlouva.


Zrcadlový sál





Žalmy

Dnes tu máme dva nové úryvky z žalmů. Na začátku epizody zazní první verš prvního žalmu. A jelikož není příliš dlouhý, zkopíruji ho celý.


Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.

Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.

Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.

A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.

Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.


Další úryvek následuje o chvíli později.

Vůkol bezbožní se potulují.“ - Žalm 12,9


Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.


Žádné komentáře:

Okomentovat