úterý 29. května 2007

Co je s trackerem? (UPDATE)

Možná jste si všimli, že posledních několik dní nefunguje náš torrent tracker. Všimli jsme si toho i my, ale bohužel nevíme, co přesně se stalo. Samozřejmě se snažíme, aby byl co nejdřív zase v provozu. Zatím můžete jen čekat a těšit se na nové díly (nebo si znovu pustit starší).

UPDATE ke Dni dětí: tracker už funguje, zatím jen někomu, chvíli potrvá, než se aktuální DNS záznamy dostanou úplně všude.
Zbytek...

pátek 25. května 2007

Na čem bude ToTan dělat

Plán na nejbližší měsíce je víceméně jasný. Dodělat to, co máme rozděláno delší dobu.Konečně uzavřeme Monster – přeloženo již je vše, takže by to nemuselo trvat věčnost. Ti z vás, kteří se nechali odradit počtem dílů a zdánlivou neakčností by možná ještě měli zvážit, zda to přeci jen nechtějí zkusit. Monster je jeden z nejlepších dramatických seriálů vůbec a i jeho zakončení je velmi slušné.

Další věcí, která se bude dodělávat, bude Chevalier. Deset dílů již je hotových, seriál jich má 24 a vyšel již celý. Mimochodem konec je prý také "docela slušný mazec", takže se máte na co těšit.

Vydáme všechny filmy a OVA, které jsme udělali pro Animefest 2007, konkrétně Phantom the Animation, Solid State Society, Kite, UFO.

Teď konečně k tomu, co bychom rádi dále do budoucna. Seirei no Moribito je jednoznačnou volbou. Na druhou stranu Claymore, z něhož jsme udělali čtyři díly na Animefest 2007, nejspíš dál dělat nebudeme. U seriálu The Skull Man čekáme na další díly, jak to bude vypadat.


Zbytek...

úterý 22. května 2007

Před blogísky není úniku!

Drazí, přátelé, fanoušci českého anime fansubu, kamarádi. Přišla chvíle, která byla neodvratná a kterou jsme, ač jste si toho možná nevšimli, avizovali předem. ToTan si založil vlastní blog.

Je to již pět let, kdy je tu ToTan s vámi, tak jsme se rozhodli, že si nadělíme dárek, protože jediný dárek od vás je reptání, že nevydáváme dost rychle. Nadělili jsme si Blogísek! Před blogísky není totiž úniku. Ano, ti z vás, kteří pozorně sledovali (a doufám, že vás až tak moc nebylo, protože dopad na lidské zdraví by byl drastický) Skoliczqku pro bloggerky, ti zajisté poznali citát jedné z postav. Varovali jsme vás.

Nutno poznamenat, že ToTaní blog bude v něčem unikátní. Proto má ostatně jako nadpis Blog Upside Down, tedy blog postavený na hlavu. Budeme unikátní ve dvou směrech. Jednak se budeme snažit psát česky, což je u blogů spíše raritní záležitost, a za druhé si v něm nebudeme vylévat svá srdíčka s příběhy z našeho každodenního života. Jsme ToTan - nudní, zapšklí patroni. Ne nadšené třináctky prožívající každý den novou lásku a vymýšlející každou hodinu nové slovo tak, aby znělo co nejméně česky.

A mimochodem, nenutíme vás psát komentáře, nehoníme žádné body. Nicméně nebojte, komentáře číst budeme, feedback považujeme za užitečný. Také je zcela zbytečné po nás žádat další příspěvky, až budou, tak budou. Zapomněl jsem na něco? Ach, ano.

Vítejte na našem blogu.


Zbytek...

sobota 19. května 2007

Animefest 2007 – Festovní zin ke stažení

Festovní zin z Animefestu 2007 ve formátu .pdf je ke stažení zde.
Zbytek...

Výherci soutěží na Animefest 2007

Pro zájemce uvádím seznam vítězů soutěží na Animefestu 2007. U AMV je i odkaz na kompletní výsledky.


AMV
Podrobnější výsledky
1. Hejty
2. McLobo
3. Wotan

Animekvíz
Julian dosáhl téměř perfektního výsledku, ani XG a SG se však nenechali zahanbit.
1. Julian
2. XG
3. SG

Sedm Samurajů
Vítěz dokázal vyřadit poslední řadu 4 otázky před koncem.
1. Ertai
2. Ledman
3. Tahiri

Cosplay
1. Bleach
2. Kiba
3. L

Bonusový úkol
Poznejte hudbu v anomálii. Jednalo se o music video Naxxramas the Movie. Skladeb tam hrálo poměrně dost.
1. Kalisto

Zbytek...

Animefest 2007 – kauza návštěvníci

Když jsme před čtyrmi lety začali pořádat Animefest, dělali jsme ho jako malý pohodový con hlavně pro své známé, abychom s nimi mohli dát řeč i jindy, než na Pragoconu/Avalconu a nebo jinde, než na IRC/Hofylandu. Plán vyšel poměrně dobře.

Na první ročník se dostavilo sympatických 250 lidí, čímž se nám pokryly náklady. Nikde se nic nehrotilo, v klidu jsme stihli posedět s mimo brněnskými kamarády. Osazenstvo conu byli především staří (ne nutně věkem) matadoři, kteří už viděli hodně jiných conů. Takovým lidem není potřeba nic vysvětlovat a ví, co se od nich čeká. Tato pohoda nás přesvědčila, že bychom mohli uspořádat další ročník.


Animefest 2005 šel ve stopách svého předchůdce. Nic jsme neměnili a očekávali jsme, že se nezmění nic ani na straně návštěvníků. Taky se moc nezměnilo, až na skutečnost, že přišlo 350 lidí. Viki poprvé použila v souvislosti s Animefestem termín Monstrcon a v souvislosti s BO, ač to evidentně bylo mířeno na mě, slovo Megalomani. Problémy s místem naštěstí šly zvládnout hlavně díky hezkému počasí venku. Každopádně jsme rozhodli, že ty lidi budeme muset do přístího ročníku nějak vyřešit.


V roce 2006 jsem se poprvé nepodílel na Animefestu jako jeden z hlavních organizátorů. Měl jsem poměrně dost starostí v práci a s diplomkou. Přesto jsem nebyl "úplně mimo". Padlo rozhodnutí, že vysoký počet návštěvníků zkusíme zredukovat, respektive zabránit jeho nárůstu, nulovou propagací. Plakáty na pár místech, nic velkého. Tuto metodu jsme mimochodem aplikovali i na ročník čtvrtý. Přišlo přes 450 lidí, pak jsme přestali počítat a Natris u vchodu přesvědčoval další příchozí, zda se na Animefest raději nechtějí vykašlat a zajít si na rockový koncert na který jsme dávali lístky zdarma.


Od počátku plánování Animefestu 2007 nám bylo jasné, že Art již nedostačuje. Ve hře byly dvě varianty. Sál Břetislava Bakaly a Art, kino Scala a Art. Bohužel Scala a Bakala již představují ne zcela zanedbatelnou částku na pronájem. Jejich kapacita je shodná. Rozhodli jsme se pro Scalu z důvodů menší náročnosti na přípravu techniky (v podstatě je vybavena stejně jako Art, takže jsme věděli, co čekat). Protože jsme nevěděli, kolik lidí přijde a tudíž kolik peněz budeme mít, museli jsme počítat s počtem odpovídajícím třetímu ročníku. Proto Scala nebyla k dispozici celý den, netroufli jsme si riskovat tolik peněz.


Co se týče politiky prezentace, zvolili jsme opět nulovou metodu, rozšířenou ještě o fakt, že program jsme dodali pozdě, nemluvě o promo článku na www.manga.cz. Plán počítal s 500 návštěvníky (Trpaslík: "Kolik mám nakopírovat festovních zinů? 500 musí stačit v pohodě."). Pro jistotu jsem udělal 700 visaček pro případ absolutní krize. Došlo 800 lidí...


Kde byl problém? V podstatě nikde. Pouze jsme se dostali do fáze, kdy zcela nekontrolujeme jakoukoliv prezentaci festu. Festival se tak nějak prezentuje sám.


Pro ilustraci uvedu příklady:


  • Informace ve filmové časopisu Premiere.
  • Jel jsem domů z práce, poslouchám svoji oblíbenou, nejmenovanou, rockovou stanici, hrají Starway to Heaven. Písnička skončí a následuje přehled kulturních akcí, na které doporučují moderátoři zajít. Animefest je první jmenovaný.
  • Den před conem o Animefestu mluvili na ČT v dobrém ránu. Kino Scala je zjevně příliš blízko brněnskému studiu ČT, které dobré ráno natáčí.

Neplánovaná a možná trochu nechtěná reklama, kterou by běžný PR manager vyvažoval zlatem.

Možná se usmějete a řeknete, že můžeme být jenom rádi, že lidi přišli. Ano, jsme rádi, že se anime v ČR uchytilo a doufáme, že na tom máme alespoň malou zásluhu i my. Na druhou stranu si spousta lidí neuvědomuje, jaký je to záběr na organizátory, když nejen, že řeší neukázněné návštěvníky (ano, už to opravdu nejsou jenom oni matadoři conů, kteří vědí, co se sluší a patří), ale paralelně přitom zajišťují změny v programu a bleskurychlý dotisk chybějící zinů a visaček. Do toho všeho vám provozní kina vyhrožuje, že do sálu nepustí více jak 150 lidí. (A já ji naprosto chápu, nicméně mojí pracovní pohodě to moc nedodá.) A toto vše řešíte poté, co jste týden skoro nespali a večer před festem jste napravovali všechny možné průšvihy, které se objevily na poslední chvíli. (Oprava časování celé Haruhi, aby sedělo na rawy.) Pokud jsem v té době někoho urazil nebo ho poslal k neumětelům, tak je mi to sice líto, ale bohužel nemohu slíbit, že už se to nestane, pokud se budu i za rok podílet na Animefestu 2008 (pokud bude).


Každopádně pojďme se podívat na možná řešení této situace, pokud pomineme možnost nedělat další ročník.


  1. Od počátku používat větší prostory. Ideálně Sál B. Bakaly (350+100 míst) a kino Scala (470 míst).
  2. Zavést výběrovou registraci na www.otaku.cz a natvrdo limitovat počet návštěvníků. Tím vytvořit umělý pohodový con. Nicméně tato varianta, ač nejlákavější, nemá podporu většiny organizátorů.
  3. Udělat vstup volný, ale fest jako takový udělat utajený. Tedy jeho termín bude zveřejněn jenom na vybraných místech a k zájemcům se to musí dostat šeptandou.
  4. Udělat vstup volný, ale maximální počet návštěvníků limitovat. V podstatě nepřipadá v úvahu, nikdo z nás není taková mrcha, aby vyhodil někoho, kdo se táhne celou štreku z Aše...
  5. Zvýšit vstupné nad únosnou mez pro 50% návštěvníků. Tato úvaha je také poněkud zcestná. V současnosti je Animefest pravděpodobně nejlevnější con v republice (na to, že je třetí největší) a zvýšení vstupného na dvojnásobek by sice mohl znamenat úbytek, zvláště mladších, návštěvníků, nicméně nijak signifikantní. Děláme con pro fanoušky, ne pro peníze, tedy pokud není skutečný ekonomický důvod, proč zvyšovat (například cena pronájmu se výrazně zvedne), zvyšovat se nebude.

Dá se předpokládat, že mezi organizátory bude v budoucnu diskutována každá z těchto možností, sám jsem zvědav, co z toho vzejde.


Zbytek...

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 10. epizodě

Jméno dílu: Les Psaumes de la Famille Royale (Královské žalmy)

Maximilián Robespierre

Konečně se představil oblíbenec dívčí části Chevalier týmu, takže vám o něm můžeme něco napsat. Jeho celé jméno zní Maximilien François Marie Isidore de Robespierre a žil v letech 1758 až 1794. Narodil se v Arras na severu Francie, kde jeho dědeček a otec pracovali jako právníci.



Na doporučení arraského biskupa byl roku 1769 přijat na Lycée Louis-le-Grand v Paříži. V roce 1781 se stal advokátem. Roku 1789 byl zvolen poslancem generálních stavů za Arras. Po založení Národního shromáždění se Robespierre stal jeho neoficiálním mluvčím a od roku 1790 také vedl klub jakobínů. Významně se podílel na tvorbě nové ústavy.

Během povstání v srpnu 1792 byl zatčen král Ludvík XVI. a později byla vyhlášena republika. Robespierre se sice na povstání nijak nepodílel, ale přijal nabídnuté místo v revoluční pařížské komuně. V prosinci Národní konvent rozhodoval o osudu svrženého krále a Robespierre horoval pro jeho popravu. Svou řeč zakončil slovy: „Ludvík musí zemřít, aby Francie mohla žít.“ Král Ludvík byl shledán viným a popraven v lednu 1793.

Do vedení se dostali jakobíni a v dubnu byl ustaven Výbor pro veřejné blaho, který v podstatě představoval vládu Francie. Do čela výboru byl jmenován Robespierre, i když o tuto pozici příliš neusiloval. Policejní složku představoval Výbor pro obecnou bezpečnost. V období jakobínské diktatury bylo popraveno přibližně 40 000 lidí, kteří byli označeni za „nepřátele revoluce“.

Robespierre věřil, že na blaho Francie dohlíží Nejvyšší bytost, která podle svobodných zednářů představuje Velkého architekta vesmíru. Roku 1794 se mu dokonce podařilo uzákonit tento kult jako státní náboženství.

V červenci 1794 ovšem přetekl pohár trpělivosti Robespierrových politických protivníků a Maximilián byl po svém projevu, ve kterém sliboval pomstu dalším „zrádcům“, zatčen a na druhý den bez soudu poslán pod gilotinu.



Žalm 1

Jak vidíte, žalmů je na výběr opravdu dost. Tentokrát si Lia vybrala hned první.

Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.

Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.

Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.

A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.

Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.



Zbytek...

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 9. epizodě

Jméno dílu: Les Amants (Milenci)

Alexej Petrovič Bestužev-Rjumin

Hrabě Bestužev-Rjumin (1693-1768) byl ruským kancléřem a jedním z nejúspěšnějších evropských diplomatů 18. století. Pocházel ze šlechtického rodu a jeho otec byl velvyslancem Ruska ve vévodství Kurlandie (součást dnešní Litvy). Alexej a jeho bratr Michail se vzdělávali v Kodani a Berlíně, Alexej se zajímal převážně o jazyky a aplikované vědy. Jeho velká šance přišla v roce 1741, kdy nastoupila na trůn carevna Alžběta. Ta ho okamžitě po své korunovaci povolala ke dvoru a jmenovala jej vicekancléřem. Následujících dvacet let Bestužev prakticky řídil zahraniční politiku Ruska.



V té době Bestužev považoval Francii za přirozeného nepřítele Ruska. Zájmy těchto dvou států se totiž střetávaly v Polsku, Turecku a Švédsku. Nepřátelé Francie se tedy stali přáteli Ruska (a naopak). Spojenci Ruska se tak stala Velká Británie a Rakousko a nepřítele představoval pruský král Fridrich II.

Francie se přirozeně snažila Bestuževa odstranit, a tak se zástup jeho nepřátel ještě rozšířil. Nejvíce ohrožen byl v roce 1743, kdy do Ruska dorazil francouzský agent Jacques-Joachim Trotti, markýz de la Chétardie. Naštěstí nalezl přítele v carevnině důvěrníkovi, Michailu Ilarionoviči Voroncovovi. Bestužev překonal všechny politické nástrahy a roku 1744 se stal ruským kancléřem.

Roku 1746 dohodl mír s Rakouskem a Dánskem a snažil se zabránit sblížení s Francií. Tou dobou se ovšem Michail Voroncov, nyní vicekancléř, obrátil proti němu. Bestužev se jej zbavil tak, že dokázal, že Voroncov přijal peníze od pruských agentů.

Za sedmileté války (1756-1763) prosazoval, aby se Rusko přidalo na stranu Velké Británie a Pruska, zatímco Voroncov navrhoval připojení k Francii a Rakousku. Rusko se zapojilo do francouzské koalice a to předznamenalo Bestuževův konec.

Byl odvolán z pozice kancléře a poslán do vyhnanství na své sídlo v Goretovu, kde zůstal až do nástupu Kateřiny II. k moci. Ta jej povolala zpět ke dvoru jako polního maršálka.


Michail Ilarionovič Voroncov

Hrabě Voroncov (1714-1767) byl ruský diplomat, který položil základy bohatství rodu Voroncovů.

Ve čtrnácti letech byl poslán jako panoš ke dvoru carevny Alžběty, které pomohl dosednout na trůn. Jak bylo zmíněno výše, záviděl Bestuževovi a zúčastnil se spiknutí proti němu. Před trestem ho zachránila jen přízeň carevny. Protože se Petru III. snažil nabídnout za ženu svou neteř Alžbětu, přirozeně neměl v oblibě jeho ženu Kateřinu, a tak nejprve nechtěl sloužit v její vládě, i když jej jmenovala kancléřem.


Alexej Grigorijevič Razumovskij

Hrabě Razumovskij (1709-1771) byl ukrajinský kozák, který se stal milencem a pravděpodobně také tajným manželem carevny Alžběty. Razumovskij se významně podílel na převratu, který přivedl Alžbětu k moci.



Zbytek...

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 8. epizodě

Jméno dílu: Audience Impériale (Audience)

Osoby

Carevna Alžběta

Dcera Petra Velikého Alžběta Petrovna (1709-1762) byla v letech 1741-1762 ruskou carevnou. Ačkoliv byla jediným přeživším potomkem Petra Velikého, příbuzní jí upírali ruský trůn. Proto v prosinci 1741 připravila s pomocí několika přátel převrat, po kterém usedla na trůn. Jedním z těch, kteří jí pomohli převrat provést, byl její komoří Michail Ilarionovič Voroncov.



V roce 1743 uzavřela dohodu se Švédskem, kterou získala jižní část Finska. Na úspěšném jednání měl hlavní zásluhu nový vicekancléř Alexej Petrovič Bestužev-Rjumin, kterého Alžběta sice neměla příliš v oblibě, ale moudře rozeznala jeho schopnosti a jmenovala jej ministrem zahraničních věcí. Bestužev se stavěl proti Prusku a Francii a propagoval spíše spojenectví s Rakouskem, proto jej Fridrich II. a Ludvík XV. chtěli odstranit.

Alžběta patřila mezi nejoblíbenější ruské vládce, protože odmítala účast Němců ve vládě a za jejího panování nebyl nikdo popraven.


Petr III.

Alžbětin synovec Petr III. Fjodorovič (1728-1762) se po její smrti stal carem, avšak vládl pouhých šest měsíců. Údajně byl psychicky nevyzrálý, rád chystal kanadské žertíky a nade vše miloval armádu a uniformy.

Alžběta mu zařídila svatbu s jeho vzdálenou sestřenicí, nižší německou princeznou Sofií Augustou Friederikou von Anhalt-Zerbst. Mladá princezna přijala pravoslavné náboženství a jméno Kateřina Alexejevna. Jejich manželství však nebylo příliš šťastné.

Na rozdíl od Alžběty Petr neměl nic proti Prusku, a tak stáhl ruskou armádu ze sedmileté války a uzavřel s Pruskem mír. Rusko tak z války nic nezískalo, ačkoliv již okupovalo Berlín a téměř zvítězilo.

Kateřina se svým milencem Orlovem plánovala Petra svrhnout z trůnu, protože jí vyhrožoval, že se nechá rozvést. Protože chtěl Petr zavést přísnější režim své osobní stráži (Leib Guard), strážní se vzbouřili a přinutili jej podepsat abdikaci. Krátce poté byl v zajetí zavražděn. Kateřina nedala nikoho za vraždu potrestat, ale není úplně jisté, zda vraždu nařídila nebo ne.


Kateřina II. Veliká

Narodila se v květnu 1729 v polském Štětíně a Rusku vládla od roku 1762 až do své smrti v roce 1796.

Velmi ráda četla a zajímala se o události v Rusku i celé Evropě. Dopisovala si s mnoha význačnými mysliteli, například Voltairem či Diderotem. Zpočátku se Kateřina zajímala o ideály osvícenství, ale po Francouzské revoluci většinu z nich zavrhla. Ačkoliv byla poměrně liberální, její vláda byla dosti konzervativní.

Za její vlády se významně rozšířilo ruské území – získala Krym, část Ukrajiny, Bělorusko a Litvu.


Místa

Petrohrad

Současný oficiální název zní Sankt-Petěrburg, v letech 1924-1991 se město jmenovalo Leningrad. Dostojevskij jej popsal jako „nejumělejší město světa“ a Puškin jako „okno do Evropy“.

Město založil Petr Veliký roku 1703 a pojmenoval ho po svém patronovi – svatém Petrovi. Stavbu města ztěžovalo nepříznivé počasí a úmrtnost dělníků byla opravdu vysoká.

Jako první byla postavena Petropavlovská pevnost na břehu Něvy. Petr přizval ke stavbě města německé techniky, kteří dohlíželi na vysoušení mokřin kolem pevnosti a rozšiřování města kolem pevnosti. Petr zakázal v celém Rusku stavbu kamenných domů, aby kameníci mohli pracovat na stavbě Petrohradu, který se měl stát hlavním městem Ruska. Po vzoru Benátek a Amsterodamu si Petr představoval město plné kanálů, kde hlavním dopravním prostředkem budou lodě a čluny. Až do roku 1850 byly zakázány trvalé mosty přes Něvu.


Pohled na Zimní palác přes Něvu


Díky strategické poloze u Baltského moře se Petrohrad stal základnou ruského námořnictva a první, kdo si zde dal postavit dům, byl Cornelis Cruys, komandér Baltské flotily.

Po Říjnové revoluci v roce 1917 se hlavním městem Ruska stala po dvou stech letech opět Moskva, Petrohrad však zůstal druhým největším městem Ruska a osmým největším městem v Evropě.



Voroncovův palác

Petrohradské památky

Petrohrad se rozkládá na stovce ostrovů, které spojuje více než 300 mostů, proto se mu přezdívá Benátky severu. Ve městě je také spousta paláců, mezi první patří Letní palác postavený pro Petra Velikého. Nejskvostnější stavbu Petrohradu nechala postavit dcera Petra Velikého, Alžběta. Je jí obrovský Zimní palác, ve kterém nyní sídlí věhlasné muzeum Ermitáž. Oba tyto paláce navrhl ruský architekt italského původu Bartolomeo Rastrelli. Ten projektoval také další stavby v blízkosti Něvského prospektu (hlavní petrohradské ulice) – mezi nimi je pro nás zajímavý Voroncovův palác, ve kterém nyní sídlí vojenská škola.

V nedalekém městě Carskoje selo stojí Kateřinin palác, který byl postaven jako letní sídlo Kateřiny I. a později v něm sídlila také Alžběta a Kateřina Veliká. V tomto paláci se také nacházela proslulá Jantarová komnata, kterou věnoval Petru Velikému jeho spojenec Fridrich Vilém I.


Kateřinin palác



V Petrohradě najdete velké množství kostelů a chrámů. V Petropavlovské pev­nosti stojí Katedrála Petra a Pavla. Největším kostelem ve městě je však Katedrála sv. Izáka, která patří mezi největší katedrály na světě. Vypíná se do výšky 100 metrů a její kupole je obložena 100 kg čistého zlata.



Zbytek...

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 7. epizodě

Jméno dílu: Gargouilles (Gargoylové)

Postavy

Giuseppe Balsamo

Italský alchymista, šarlatán, svobodný zednář, který žil v letech 1743-1795. Vystupoval spíše pod pseudonymem hrabě Alessandro di Cagliostro.

Hrabě Cagliostro tvrdil, že je synem bohatého šlechtice, který ovšem zahynul a malý Cagliostro zůstal jako sirotek na Maltě. V mládí prý putoval do Mekky, Medíny a Káhiry. Po návratu na Maltu byl přijat do řádu Maltézských rytířů, u nichž studoval alchymii, Kabalu a magii.




V Londýně jej mezi svobodné zednáře zasvětil sám hrabě Saint-Germain. Cagliostro přijal za svůj tajný symbol Uroboros. Zanedlouho založil v Haagu zednářský Egyptský řád a v následujících letech procestoval Německo, Rusko a Francii, aby šířil slávu svého řádu. Část peněz vydělaných svými podvody údajně věnoval sirotčincům po celé Evropě.

Během aféry s diamantovým náhrdelníkem byl roku 1785 zatčen a devět měsíců vězněn v Bastile. Jelikož proti němu nebyly nalezeny žádné důkazy, byl propuštěn. Poté strávil nějaký čas v Anglii a v roce 1789 se vydal do Říma.

V Římě se seznámil s dvěma lidmi, kteří žádali, aby je přijal do Egyptského řádu. Bohužel se ukázalo, že to byli špehové inkvizice, a v prosinci 1789 byl Cagliostro zatčen, uvězněn v Andělském hradě (Castel Sant'Angelo) a za členství mezi svobodnými zednáři odsouzen k smrti. Papež rozsudek zmírnil na doživotní vězení. Když se pokusil o útěk, byl převezen do pevnosti San Leo, kde v srpnu 1795 zemřel.


Lorenza Feliciani

Žena hraběte Cagliostra, vystupovala také pod jménem Serafina. Poznali se v Římě, kde byli roku 1768 oddáni. Lorenza byla v té době čtrnáctiletá dívka, měla zářivě modré oči a plavé vlasy. Chválou na její krásu nešetřil ani Giacomo Casanova, který se s oběma několikrát setkal. Díky svým půvabům prý častokrát zachránila svého manžela před vězením. A údajně to byla právě ona, kdo na hraběte upozornil inkvizici.


Místa a odkazy

Kolín nad Rýnem (Köln)

V současnosti je čtvrtým největším městem Německa. Původně zde byla germánská osada, kolem roku 50 př. n. l. římské město Colonia Agrippina. Ve středověku byl Kolín největším městem v Německu. Kolínská universita, založená roku 1388, patří k nejstarším v Evropě. Od 8. století je Kolín sídlem arcibiskupa, který měl také velkou politickou moc – byl totiž jedním z kurfiřtů, kteří měli právo volit krále Svaté říše římské.

Kolín se nacházel na křižovatce několika významných obchodních cest a díky tomu město vzkvétalo. Kromě politiky a obchodu byl Kolín významný také jako poutní místo.

Kolínská katedrála (Kölner Dom, na fotografii v roce 1875) patří k nejvelkolepějším stavbám v Evropě. Její výstavba započala roku 1248 několik měsíců poté, co vyhořel původní kostel, ale dokončena byla až v roce 1880. V katedrále byly přechovávány ostatky Tří králů, které roku 1164 věnoval kolínskému arcibiskupovi císař Friedrich I. Barbarossa (nejprve je ovšem musel ukrást z Milána). Tři zlaté koruny v erbu Kolína symbolizují právě Tři krále.

Věže katedrály jsou vysoké 157 metrů, a ta se tak po dokončení stala nejvyšší stavbou světa. Titul si ovšem podržela pouze do prosince 1884, kdy byl dostavěn Washingtonův památník (ten si titul také příliš neužil, v roce 1889 jej převzala Eifellova věž).

Druhou zajímavostí Kolína, o které se zmínil Durand, je parfém. Přesněji řečeno kolínská voda (Eau de Cologne, Kölnisch Wasser), s jejíž výrobou začal roku 1709 italský voňavkář Giovanni Maria Farina. Parfém je směsí esencí z různých citrusových plodů, levandule, rozmarýny, tymiánu a jasmínu.


Most Hohenzollernů

Tento most přes Rýn byl postaven roku 1945 poté, co byl během 2. světové války zničen dřívější most (Dombrücke). Ovšem i tento železniční most nebyl příliš starý, jeho stavba byla dokončena roku 1859. Nejstarším kolínským mostem byl Konstantinův most postavený roku 310. Ten byl ovšem zničen někdy během středověku a Kolín byl bez mostu až do roku 1822.


Celý svět je jeviště...

Pokud máte dojem, že jste tuto větu už někde zaslechli, máte dojem správný. Začíná tak monolog Žaka z Shakespearovy komedie Jak se vám líbí v překladu Martina Hilského.

Celý svět je jeviště

a všichni lidé na něm jenom herci:

mají své příchody a odchody;

za život každý hraje mnoho rolí v sedmero aktech.



Zbytek...

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 6. epizodě

Jméno dílu: Les Chevaliers du Roi (Královští rytíři)

Francois-Michel Durand

Ačkoliv jsme původně mysleli, že Durand je naprosto smyšlená postava, spletli jsme se, alespoň podle knihy Monsieur D'Eon, kterou objevili návštěvníci diskusního fóra Shinsen-Subs.

Durand byl jedním z d'Éonových nejbližších spolupracovníků a patřil k pouhým čtyřem lidem, kteří věděli o d'Éonově misi v Anglii. Od roku 1748 byl diplomatem a sloužil na různých dvorech, mimo jiné v letech 1755-1760 v Polsku, kde si ho všiml vévoda Broglie a přijal ho do Secret du Roi. V 60. letech dvakrát působil jako zmocněnec v Anglii a po návratu do Francie pracoval na ministerstvu zahraničí.



Bastila

Pevnost vybudovaná ve 14. století, která byla součástí středověkého opevnění Paříže. Za vlády Ludvíka XIV. se stala nechvalně proslulým vězením (ačkoliv literatura a lidové fámy přehánějí).

Mezi významné osoby vězněné v Bastile patří např. slavný Muž v železné masce (který opravdu existoval, jen maska nebyla železná a nikdo nezjistil jeho pravou totožnost), básník Voltair, markýz de Sade, italský travič Exili a trochu ironicky také Hugues Aubriot, který Bastilu nechal postavit.

Dobytí Bastily 14. července 1789 znamenalo začátek Velké francouzské revoluce.


Nápis na hrobě

JULES FRANCOISE TEILLAGORY

1725-1746

VALEUREUX CHEVALIER DU ROY MORT A LA GUERRE CONTRE L'AUTRICHE

V překladu to znamená „Odvážný králův rytíř zahynul ve válce proti Rakousku“. A onou válkou je podle roku Válka o rakouské dědictví.


Válka o rakouské dědictví

Sérii několika konfliktů, které se odehrály v letech 1740 až 1748. Potíže nastaly, když roku 1740 nastoupila na rakousko-uherský trůn Marie Terezie. Měsíc po její korunovaci vtrhl pruský král Fridrich II. s třicetitisícovou armádou do Slezska, aniž by se obtěžoval vypovědět válku. Dobře vycvičená armáda ovládla celé Slezsko během několik týdnů. Tím začala první slezská válka.

Možnost ukrojit si z území Koruny české vycítilo i Bavorsko, dále se připojila Francie a Španělsko. Na stranu Rakouska se postavili tradiční nepřátelé Francie - Velká Británie a Holandsko. Do bojů se na obou stranách zapojovaly na kratší či delší dobu i další evropské země.

Francouzská armáda bojovala na území Čech a Rakouska, přičemž operaci v Čechách velel vévoda de Broglie. V listopadu 1741 dobylo spojené vojsko Saska, Bavorska a Francie nočním útokem Prahu. Poté byl Broglie odvolán, aby pomohl vyhnat rakouskou armádu z Bavorska, a velení Prahy převzal maršál Belle-Isle. Mezi francouzskými důstojníky se našlo několik zednářů, kteří v prosinci navrhli založit v Praze zednářskou lóži, která nejprve nenesla žádné označení, později se nazývala U Tří korun, poté U Tří hvězd a od roku 1763 U Tří korunovaných hvězd.

První slezská válka skončila roku 1742 dohodou o předání podstatné části Slezska Prusku, rakousko-uherské monarchii zůstala jen část přibližně o rozloze současného českého Slezska. Zbývalo ještě vyhnat francouzské a bavorské armády z Čech. To se podařilo v prosinci po vyhnání Francouzů z Prahy, ale některé posádky vzdorovaly déle – francouzská posádka v Chebu se vzdala až v září 1743.

Mír ovšem netrval dlouho, koncem srpna 1744 vtrhl Fridrich II. do Čech, protože se obával, že by se Marie Terezie mohla pokusit získat Slezsko zpět. Tím začala druhá slezská válka. V září Prusové na dva měsíce dobyli Prahu. Rakouské armádě se podařilo Prusy vyhnat z Čech v prosinci. Jen pár dní poté bylo vydáno královské nařízení, které obvinilo Židy z vyzvědačství pro Prusy. Proto měli všichni Židé opustit Čechy, Moravu a české Slezsko. O několik let později bylo nařízení díky protestům Holandska a Anglie a také z ekonomických důvodů odvoláno.

Druhá slezská válka skončila v prosinci 1745 drážďanským mírem, válka ovšem pokračovala v Itálii a Holandsku. Definitivním koncem války byla dohoda uzavřená v Cáchách roku 1748. Takřka vše se vrátilo do podoby před válkou, jen rakousko-uherská monarchie ztratila velkou část Slezska.



Zbytek...

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 5. epizodě

Jméno dílu: Palais Royal

Postavy

Vévoda Praslin

Nejasné časové zařazení seriálu nám dává možnost výběru mezi dvěma historickými postavami. Nabízí se César Gabriel de Choiseul (1712-1785) nebo jeho synovec Étienne-François de Choiseul (1719-1785).

Oba dva byli přátelé madame de Pompadour, jejíž politický vliv jim pomohl k získání významných funkcí. Étienne-François působil jako ministra zahraničí od roku 1758 a úřad zastával až do roku 1770 s přestávkou v letech 1761 až 1766, kdy jej oficiálně ve funkci nahradil právě César Gabriel. Ovšem i v té době měl Étienne-François velký vliv na zahraniční politiku. V roce 1770 oba upadli u krále Ludvíka XV. v nemilost a museli odejít od dvora.




Dante Alighieri

Italský básník (1265-1321), celým jménem Durante Degli Alighieri. V seriálu se objevuje jen nepřímo, když je citován úryvek z jeho nejslavnějšího díla – Božské komedie.

Dante se narodil ve Florencii, kde se aktivně účastnil politického života. V době, kdy byl v Římě jako člen poselstva u papeže Bonifáce VIII., došlo ve Florencii k převratu a Dante byl poslán do vyhnanství. Kromě již zmíněné Božské komedie patří mezi Danteho díla například sbírka milostných básní Nový život, nedokončený traktát obhajující vhodnost italského jazyka pro literaturu a filozofii Hostina či traktát O jediné vládě, ve kterém rozebírá svou představu dokonalé monarchie nezávislé na církvi.

Božskou komedii začal Dante psát roku 1308 a dokončil ji před svou smrtí v roce 1321. Původní název zněl pouze Komedie, přívlastek božská poprvé použil Boccaccio při vydání roku 1555. Dílo je rozděleno na tři části – Peklo (Inferno), Očistec (Purgatorio) a Ráj (Paradiso). Ukázka v seriálu je začátek třetího zpěvu Pekla.


Posléze se hrdina ocitá před bránou pekla.

Nad ní je nápis:

Mnou vchází se do trýznivého města,

mnou vchází se do věčné bolesti,

mnou vchází se k těm, jež Bůh věčně trestá.

Mnou dal Pán průchod spravedlnosti,

jsem z boží moci, dílem lásky jdete,

jsem sklenuta nejvyšší moudrostí.

Patřím k těm věcem, které v tomto světě

jsou od věků. A navždy potrvám.

Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.

(překlad Vladimír Mikeš)


Místa

Le Havre

Přístavní město na severu Francie, které leží u ústí Seiny do Lamanšského průlivu. Město bylo založeno roku 1517, tehdy se jmenovalo Franciscopolis na počest krále Františka I. a až později bylo přejmenováno na Le Havre-de-Grâce (Spanilý přístav). Město se nejvíce rozrostlo v 18. století, kdy došlo k rozvoji zámořského obchodu. Během bitvy o Normandii bylo město značně poničeno (zemřelo pět tisíc lidí a bylo zničeno dvanáct tisíc domů).

Cesta z Paříže do Le Havre je dlouhá přibližně 190 km.



Zbytek...

Le Chevalier D'Éon - poznámky ke 4. epizodě

Jméno dílu: Adepte de la Révolution (Stoupenci revoluce)

Odkazy

Bureau du Roi

V překladu „Králův pracovní stůl“ a to přesně vystihuje jeho účel. Jedná se o nej­honosněji ozdobený stůl a s jeho výrobou se začalo nejspíše roku 1760. Prvním návrhářem byl Jean-François Oeben, mistr, který navrhl velkou část královského nábytku. Nejprve se rozhodl vyrobit velmi podrobný voskový model. Samotný stůl dokončil Jean Henri Riesener v roce 1769. Takže v době, kdy se seriál pravděpodobně odehrává, ještě Ludvík XV. u stolu sedávat nemohl, i přesto jej můžete často zahlédnout.




Stůl byl umístěn v králově pracovně a při každodenní práci jej využíval Ludvík XV. i jeho syn Ludvík XVI. Král ve stole schovával tajné dokumenty, a proto jediný klíč nosil stále u sebe. Po francouzské revoluci byl stůl převezen do muzea v Louvru a na své původní místo se vrátil až v minulém století.


Žalmy

Text, který hrabě Saint-Germain píše Caronovi na záda, zní: „Lève-toi pour me defendre.“ Je to část Žalmu 35, v češtině zní takto:


Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.


Zbytek...

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 3. epizodě

Jméno dílu: L'Epée de la Rage (Meč hněvu)

Místa

Versailles

Původně nevelká vesnice, vzdálená 17 km od centra Paříže. Větší zájem o Versailles projevil až Ludvík XIV., kterého lákalo opustit rušné velkoměsto. V roce 1671 vydal dekret podporující výstavbu nového města a roku 1678 rozhodl, že se do Versailles natrvalo přestěhuje královský dvůr a vláda. Stalo se tak v květnu 1682. Díky tomu se město utěšeně rozrůstalo a v roce 1715, kdy Král Slunce zemřel, již mělo 24 000 obyvatel.





Pohled na versailleské zahrady



Pod názvem Versailles si ovšem většina lidí představí spíše versailleský zámek. První lovecký zámeček nechal ve Versailles postavit Ludvík XIII. Jeho syn najal roku 1661 architekta Louise Le Vau a zahradního architekta Andrého Le Nôtre, aby zahájili rozsáhlou přestavbu zámku i jeho zahrad. V rozšiřování královského sídla později pokračoval také Ludvík XV.

Versailleské zahrady patří mezi jedny z největších uměle vytvořených zahrad a zámek je situován tak, aby z něj byl překrásný výhled do zahrady. Fontána pod schodištěm vedoucím k zámku je zpodobněním příběhu bohyně Létó, který vyprávěl Ovidius v jedné z básní v Proměnách (latinsky Metamorphoses).

Jednou z nejnádhernějších částí zámku je Zrcadlový sál, který získal jméno podle svých 357 zrcadel. Kromě vlády francouzských králů zažil tento sál i jiné historicky významné události. Po porážce Francie v prusko-francouzské válce zámek na přelomu let 1870 a 1871 používala německá armáda jako hlavní stan a v lednu 1871 zde byl vyhlášen vznik Německé říše a Vilém I. byl korunován císařem. Naopak v červnu 1919 nezažilo Německo v tomto sále tolik radosti, protože zde byla podepsána Versailleská mírová smlouva.


Zrcadlový sál





Žalmy

Dnes tu máme dva nové úryvky z žalmů. Na začátku epizody zazní první verš prvního žalmu. A jelikož není příliš dlouhý, zkopíruji ho celý.


Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.

Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.

Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.

A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.

Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.


Další úryvek následuje o chvíli později.

Vůkol bezbožní se potulují.“ - Žalm 12,9


Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.



Zbytek...

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 2. epizodě

Jméno dílu: Les Quatres Mousquetaires (Čtyři mušketýři)

Postavy

Caron

Postava básníře Carona je volně založena na Pierre-Augustinu Caronovi de Beaumarchais (1732-1799), který byl hodinářem, vynálezcem, hudebníkem, vydavatelem, špehem a revolucionářem (ve francouzské i americké revoluci). Proslavil se ovšem díky svým divadelním hrám, hlavně třem hrám o Figarovi.






Teillagory

Maître d'Armes Teillagory byl věhlasný pařížský učitel šermu. Informace o něm pocházejí převážně z líčení úspěšných soubojů jeho žáků. Kromě d'Éona patřil mezi jeho žáky Domenico Angelo Malevolti Tremamondo, který později založil výbornou šermířskou školu v Londýně.

V tomto díle se chlubí mečem, který mu věnoval Ludvík XIV. (to samozřejmě není nijak podloženo).




Durand

Nic nenasvědčuje tomu, že by rytíř Durand byl inspirován skutečnou postavou. Vazbou s historií tak jsou jen hodinky, které dostala jeho prababička od francouzského krále Jindřicha IV. (1553-1610).

Doplnění: později jsem se dozvěděl, že Durand přeci jen existoval, více v poznámkách k 6. dílu.




Místa a odkazy

Čtyři mušketýři

Kdo by neznal d'Artagnana a jeho společníky? Takže tato poznámka je nejspíš nošením sov do lesa. Inspirace názvu epizody knihou Tři mušketýři (kteří ve skutečnosti byli čtyři) je docela jasná. Takže jen pro jistotu doplním, že knihu napsal Alexandre Dumas starší a poprvé vyšla roku 1844. Jako zajímavost bych mohl zmínit další jeho román – Joseph Balsamo, který vyšel také pod názvem Cagliostro nebo Elixír života.


Novus Ordo Seclorum

Nápis, který píšou hrabě Saint-Germain a jeho kolega v openingu v překladu znamená Nový řád věků. Mimo jiné se nachází na rubové straně Velké pečeti Spojených států. Heslo mělo vyjádřit nový věk nastávající po americké revoluci. Samotná pečeť je plná symbolů, které nahrávají příznivcům různých konspiračních teorií. Právě kvůli těmto teoriím se fráze často špatně překládá jako Nový řád světa.

V seriálu zřejmě odkazuje k francouzské revoluci, i d'Éon v úvodu prvního dílu mluví o „konci jednoho věku“.



Zbytek...

pátek 18. května 2007

Le Chevalier D'Éon - Poznámky k 1. epizodě

Jméno dílu: D'ÉonLia

Postavy

D'Éon de Beaumont

Charles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée Éon de Beaumont (1728-1810), známý spíše pod přezdívkou Chevalier d'Éon, byl francouzský diplomat, špión, voják a svobodný zednář. Jako špión sloužil v organizaci Le Secret du Roi krále Ludvíka XV.

V roce 1756 byl vyslán do Ruska s úkolem získat spojenectví carevny Alžběty. Po návratu z Ruska bojoval v Sedmileté válce jako kapitán dragounů pod velením maršála de Broglie. Za zásluhy mu byl udělen titul chevalier (rytíř).

Velice často se převlékal za ženu a až do jeho smrti nebylo jisté jeho skutečné pohlaví. Podle některých zdrojů používal jako žena jméno Lia de Beaumont.




Ludvík XV.

Ludvík XV. (1710-1774) byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1715–1774. Byl pravnukem „krále Slunce“ Ludvíka XIV. a po předčasné smrti svého otce a děda i oficiálním následníkem trůnu. Skutečného řízení státu se ujal až v roce 1723 po smrti regenta Filipa Orleánského. O dva roky později se oženil s Marií Leszczyńskou.

Za jeho vlády došlo k velkému rozvoji francouzského umění a byl velmi oblíben. Později se však ukázal jako nerozhodný vládce a notorický sukničkář. Během Sedmileté války s Anglií ztratila Francie Kanadu, území východně od Mississippi a většinu držav v Indii. Jeho neoblíbenost přerostla až do pokusu o atentát v roce 1757. Ludvík XV. zemřel roku 1774 na černé neštovice. Problémy vzniklé v druhé polovině jeho vlády nakonec vedly až k francouzské revoluci.


Markýza de Pompadour

Milenka Ludvíka XV., rozená Jeanne-Antoinette Poisson (1721-1764). Díky svému vzdělání a vtipu si získala oblibu ve společnosti. V roce 1745 ji král na doporučení dvořanů pozval na maškarní ples a rázem si získala jeho pozornost. Udržovala přátelské vztahy také s královnou Marií. Mezi lidmi nebyla oblíbená, protože jí přisuzovali podíl na špatných králových rozhodnutích. Na druhou stranu podporovala mnoho umělců a spisovatelů, mimo jiné Voltaira.


Hrabě Saint-Germain

Záhadný šlechtic, vynálezce, dobrodruh, amatérský vědec, skladatel a alchymista. Podle vlastních slov žil dva tisíce let a prý znal Krista i jeho apoštoly. Těšil se neobyčejné důvěře mnoha evropských knížat. Po jeho smrti (alespoň předpokládané) o něm vzniklo mnoho legend, takže je obtížné odlišit skutečnost od mýtů. Povídá se, že měl vztah s markýzou de Pompadour a že předpověděl francouzskou revoluci. Podle jiných znal recept na elixír věčného života a dovedl proměnit olovo ve zlato. Někteří mu přisuzují úděl Věčného Žida Ahasvera. Podle rosikruciánů byl vtělením zakladatele tohoto řádu, Christiana Rosenkreuze. Jeho žákem prý byl alchymista a kouzelník hrabě Cagliostro.


Vévoda Orleánský

Postava vévody Orleánského je volně založena na několika skutečných postavách. Nejvíce zřejmě na Filipovi II. Orleánském, který žil v letech 1674-1723, tedy dlouho před dějem seriálu. Filip II. vládl jako regent v době, kdy Ludvík XV. ještě sám nemohl řídit chod státu. Jeho vláda přinesla uvolnění absolutismu a přísných mravů, dílčí reformy a kulturní rozkvět. Jeho sídlem byl Palais Royale.

Dobu života si autoři vypůjčili od Ludvíka Filipa I. Orleánského (1725-1785), vnuka Filipa II. A další osobností, která postavu nejspíše ovlivnila, je Ludvík Filip II. Orleánský, zvaný Filip Égalité (1747-1793, syn Ludvíka Filipa I.). Byl představitelem liberální šlechty proti absolutistické moci krále. Oblibu u pařížského lidu si zajistil velkými dary během hladomoru a otevřením zahrad Palais Royale veřejnosti. Během francouzské revoluce jej královský dvůr obvinil z podněcování a finanční podpory rebelie. Po revoluci se snažil držet dál od politického působení. I přes osobní riziko dokonce pomáhal uprchlíkům před gilotinou. Byl zvolen členem Konventu a hlasoval pro popravu krále Ludvíka. Ani tato vpravdě republikánská volba ho neuchránila od rostoucího podezření a na začátku období jakobínského teroru byl během jediného dne zatčen, odsouzen a popraven.


Marie Leszczyńská

Marie Karolína Žofie Felicie Leszczyńská (1703-1768) byla dcerou svrženého polského krále Stanislava Leszczyńského. Zpočátku Ludvíka velmi milovala a později mu tolerovala jeho zálety. Marie byla velmi pobožná katolička. Zasloužila se o podporu hudby ve Versailles a seznámila se tam s mladým Mozartem.


Vévoda de Broglie

Charles-François de Broglie, markýz de Ruffec (1719-1781), druhý vévoda de Broglie. Po službě v armádě pracoval jako diplomat pro Ludvíka XV. a jeho Secret du Roi. Později se stal druhým velitelem této organizace.


Ludvík August

Vyroste z něj Ludvík XVI. (1754-1793), poslední francouzský král. Na trůn nastoupil roku 1774 po smrti svého otce. Lidé jej zpočátku milovali, ale když se projevila jeho nerozhodnost a konzervatismus, lid si v něm zosobnil útlak všech francouzských králů. Během francouzské revoluce byl odsouzen za velezradu a 21. ledna 1793 popraven.

Místa a odkazy

Hommes Optare

Hommes – francouzsky „lidé“

Optare – latinsky „volit si“ nebo „přát si“

Přesmyčkou těchto slov (jak připomínají i závěrečné titulky od druhého dílu) vznikne slovo Metamorphose. To naznačuje jistý mystický význam těchto slov. Svou úlohu má i zkratka jejich prvních písmen - HO.


Navarra

Kdysi menší království, nyní z něj zůstala jen malá část jako autonomní oblast v severním Španělsku. Historie Navarry je plná změn vládců, jižní část nakonec ovládlo Španělsko a severní část zdědil rod Bourbonů. Severní Navarra byla ve spojenectví s Francií, ale udržela si jistou nezávislost až do roku 1620, kdy ji Ludvík XIII. přičlenil k Francii. Od té doby se francouzští králové titulují „král Francie a Navarry“.


NQM

Jako ve všech hebrejských slovech, i zde chybí samohlásky, slovo tedy zní naqam a vyjadřuje pomstu, zlobu, případně hněv Boží.


Palais Royale

Ačkoliv jméno napovídá opak, Palais Royale nikdy nebyl královským palácem. Je to palác s rozsáhlou zahradou severně od Louvru. Byl sídlem orleánské větve vládnoucích Bourbonů. V současné době je sídlem Ústavní rady a Ministerstva kultury.


Sit nomen domini benedictum

„Buď požehnáno jméno Hospodinovo.“ Kniha Jobova 1,21

Toto heslo bylo např. na mincích ražených za vlády francouzského krále Jindřicha IV.


Secret du Roi

Král Ludvík XV. rozdělil svou diplomacii na veřejnou a tajnou část. Tajná část byla založena v roce 1745 a získala označení Secret du Roi (Královo tajemství). Agenti Secret du Roi působili v mnoha zemích a jejich aktivita v Rakousku pravděpodobně vyvolala Sedmiletou válku. Oficiálně byla rozpuštěna po smrti Ludvíka XV., ale někteří její agenti působili i později a údajně měli na svědomí zapojení Francie do americké války o nezávislost.


Sedmiletá válka

Odehrála se v letech 1754 a 1756-1763 na území Evropy, Asie a Ameriky a účastnily se jí všechny tehdejší světové velmoci. Prusko, Velká Británie (včetně kolonií v severní Americe, Indii a Irska) a Hannover stáli proti Rakousku, Francii (včetně Nové Francie a držav v Indii), Rusku, Švédsku a Sasku. Do války bylo později zataženo i Španělsko a Portugalsko a v Indii byly napadeny neutrální Spojené nizozemské provincie.

Nejkonkrétnějším výsledkem války byla ztráta francouzského vlivu v Americe a vyšvihnutí Velké Británie na místo největší koloniální velmoci. Winston Churchill popsal tuto válku jako první světovou válku.


Žalmy

Žalmy hrají v celém seriálu výraznou roli. Nápis Psalms (anglicky Žalmy) je vidět nejen na Liině rakvi, ale později i na dalších místech. Překlady žalmů a dalších citátů z Bible jsou převzaty z Bible kralické. Citáty jsou v seriálu různě namixované, případně upravené a někdy musely být zkráceny kvůli délce.

Pro porovnání dávám vždy text použitý v seriálu a trochu větší kus původního žalmu.


Dokud bezbožní budou plésati?“ - Žalm 94,3

Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?


Vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.

Dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.

Vystavil jsi jej za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.

Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.“

- upravený text Žalmu 21


Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; vychvať od meče duši mou.“

- spojení Žalmu 119,168 a Žalmu 22,21


Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.

Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.


Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.


Nebo stíhá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj.“ - Žalm 143,3


Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou.“ - Žalm 9,21

Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.

Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou.

Sélah.


Ať se zahanbí všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.“ - Žalm 35,26

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou




Dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.“ - Žalm 119,40

Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.

Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.

Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.


Úlisní říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin.“

- Žalm 12

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.


Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený.

Ztrnuly kosti mé a duše má předěšena jest náramně.“

- Žalm 6

Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.


V úzkosti své vzýval jsem Hospodina i vytrhl mne od nepřítele mého silného.“

- Žalm 18 (spojení veršů 6 a 17)

Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.

V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.


Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.



A kromě Žalmů doplním ještě jeden citát, který zazní na úplném začátku seriálu.

Na počátku bylo Slovo“ - Jan 1,1

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.




Zbytek...