neděle 29. července 2007

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 13. epizodě

Jméno dílu: Le Signe (Znamení)

Naši hrdinové už se přesunuli do Anglie a máme pro vás další várku zajímavostí.

Hrabě de Guerchy

Claude-Louis-François de Régnier, hrabě de Guerchy, markýz de Nangis, baron de Guierche se narodil roku 1715 a zemřel roku 1767. Do armády vstoupil již roku 1729 a v letech 1733-1760 se vyznamenal v několika taženích. Hrdinství v bitvě u Fontenoy mu vysloužilo verš ve Voltairově básni Poème de Fontenoy.

Po podepsání mírové dohody v roce 1763 byl jmenován francouzským velvyslancem v Londýně. Měl na starosti poválečná vyrovnání s Anglií a podobně výbušné záležitosti. Jeho diplomatické schopnosti byly údajně velice slabé, v korespondenci vévody de Broglie je často označován kódovým jménem Začátečník. Jako jeho rádce a zástupce byl do Londýna vyslán d'Éon de Beaumont. Již od začátku ovšem mezi nimi vzplanul konflikt, jelikož se d'Éon odmítl stát de Guerchyho podřízeným. Později se velvyslanec údajně pokusil d'Éona otrávit.

Spory jim vydržely až do roku 1767, kdy Guerchy požádal o propuštění. Král mu vyhověl a povolal ho zpět do Francie. Krátce na to ovšem Guerchy zemřel.



The Hellfire Club

Uzavřený klub, který založil Sir Francis Dashwood, se scházel přibližně od roku 1746 do roku 1763. Není prokázáno, že by členové sami používali název Hellfire Club, ale používali různá jména, např. Bratrstvo sv. Francise z Wycombe nebo Medmen­ham­ští mniši. Během 18. století ovšem vzniklo několik spolků nazvaných „Hellfire Club“. Členové si mezi sebou říkali „Bratři“, Dashwood byl „Opat“ a prostitutky, které často navštěvovaly jejich setkání, byly „Sestry“.


Klub se scházel na Dashwoodových pozemcích – v jeskyních ve West Wycombe (vstup do jeskyní na fotce) a Medmenhamském opatství.

Do as thou wilt“ („Čiň, čeho ti libo“)

Tuto filozofii vyjádřil již v 16. století François Rabelais ve své knize Gargantua a Pantagruel a Francis Dashwood ji ve svém klubu rád uvedl do života. Roku 1904 tento přístup opět oživil Aleister Crowley ve své Knize Zákona (The Book of Law).



Francis Dashwood

Patnáctý baron le Despencer byl věhlasný prostopášník a politik (dva roky byl státním pokladníkem). Žil v letech 1708 až 1781, roku 1726 se vydal na velkou cestu po Evropě. Krátce po svém návratu do Anglie založil Hellfire Club. Právě kvůli svým aktivitám v klubu byl často označován za ďáblova služebníka.

Jeden čas také sloužil jako Vrchní poštmistr a během té doby si dopisoval se svým americkým protějškem, Benjaminem Franklinem, který údajně několikrát navštívil zasedání Hellfire Clubu.



Paul Whitehead

Jeden ze zakládajících členů Hellfire Clubu a podle některých informací také jeho správce. Povídá se, že tři dny před svou smrtí strávil pálením všech dokumentů souvisejících s klubem. Zemřel roku 1774 a Dashwoodovi odkázal své srdce a 50 liber na mramorovou urnu. Jeho srdce bylo uloženo v nově postaveném mauzoleu ve Wycombe.



Žalm 4

V opatství jste mohli zaslechnout konec žalmu 4.



Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův.

Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.

Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.

Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.

Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,

I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí.

Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné.



Zbytek...

pondělí 9. července 2007

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 12. epizodě

Jméno dílu: Repose en Paix dans ta Patrie (Odpočívej v pokoji)

A máme tady poslední díl, který se odehrává v Rusku.

Alexandrův sloup

Sloup, který je dominantou petrohradského Palácového náměstí, je pojmenován po caru Alexandru I. a byl postaven v letech 1830-1834 na oslavu ruského vítězství nad Napoleonem. Jak je vidět, v době seriálu tedy ještě na náměstí stát nemohl, ale nebudeme si kazit tu dojemnou scénu. Monument navrhl původem francouzský architekt Auguste de Montferrand a socha anděla na jeho vrcholku je dílem ruského sochaře Borise Orlovského.

Celý monument se tyčí do výšky 47,5 m a jeho hlavní část je vysoká 25,45 m a je vytesána z jednoho kusu žuly. Tento monolit, vážící 660 tun, pochází z lomu nedaleko Vyborgu a do Petrohradu byl dopraven po moři.



Velká carská koruna

Při korunovaci carů se samozřejmě používaly bohatě zdobené koruny již dříve, ale Velkou carskou korunu vyrobil dvorní klenotník Jeremia Pauzie pro korunovaci Kateřiny Veliké roku 1762. Bohužel nestihl korunu dokončit na obřad, ale Kateřina ji používala později.

Koruna je vykládána přibližně pěti tisíci diamanty a na vrcholku je zasazen jeden ze sedmi kamenů Ruské sbírky diamantů – velký rudý spinel, který váží 398 karátů a do Ruska jej z Číny přivezl vyslanec Nikolaj Spafarij.



Ruští carové navázali na tradici byzantských císařů a při korunovaci si korunu na hlavu pokládali sami. Tím dávali jasně najevo, že jejich moc pochází přímo od Boha.



Žalm 2

A máme tady ještě jeden zatím nepoužitý žalm.

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.





Zbytek...

úterý 3. července 2007

Le Chevalier D'Éon - poznámky k 11. epizodě

Jméno dílu: Pluie sur Saint-Pétersbourg (Déšť v Petrohradu)

Už nějakou dobu jsme v Rusku, důležité nové postavy se neobjevují, takže tady máme pár informací z dřívějška.



Château de Chambord

Zámek, ve kterém se schází markýza de Pompadour a hrabě Saint-Germain, najdete na jih od Paříže u města Chambord. Nechal jej postavit král František I. jako svůj lovecký zámeček. Přesto je to největší zámek v údolí Loiry.

Kdo zámek navrhl, není úplně jasné – pravděpodobně to byl italský architekt Domenico da Cortona, podle některých zdrojů mohl plány vytvořit Leonardo da Vinci. V zámku najdete 440 pokojů, 365 krbů a 84 schodišť. Všemi třemi patry hlavní budovy prochází točité schodiště složené ze dvou spirál, které se nikdy nesetkají.

Po smrti Františka I. francouzští králové zámek na desítky let opustili, až Ludvík XII. jej věnoval svému bratru, který provedl nákladnou rekonstrukci poloroz­padlého zámku. Za vlády Ludvíka XV. žil na zámku několik let svržený polský král Stanislav I., otec Marie Leszczyńské. Roku 1745 věnoval král Ludvík zámek maršálu Mauriceovi de Saxe za jeho odvahu v bojích. Maurice ovšem zemřel o pět let později a zámek byl opět opuštěn až do roku 1792, takže byl ideální pro tajné operace.


Moskevská státní univerzita M. V. Lomonosova

Moskevskou univerzitu založila v lednu 1755 carevna Alžběta na podnět Ivana Šuvalova a Michaila Lomonosova. Původně měla tři fakulty: právnickou, lékařskou a filozofickou. V současné době je největší a nejstarší ruskou univerzitou, sestává z 29 fakult a 15 výzkumných center, studuje zde 38 tisíc studentů.



Robespierrova kniha

Od minule vám ještě dlužím překlad řádků, které se objevily v Robespierrově knize. Všechna jména patří francouzským králům.



Filip II.

Staneš se králem s nezvyklým osudem a štěstím v boji. Tím si vysloužíš slávu a vážnost.

Karel V.

Staneš se králem, který dobude zpět rozsáhlé ztracené državy, a tak se budeš moci stát Králem králů.

František I.

Staneš se králem, který bude žít v ohni a který ohněm zhyne.

Jindřich IV.

Staneš se králem...



A teď se podívejme, jak to s nimi bylo doopravdy.

Filip II. August (1165-1223, korunován 1180)

Přispěl ke sjednocení Francie a během své vlády úspěšně získal zpět velkou část anglického kontinentálního panství. Zasadil se o rozvoj Paříže, mimo jiné nechal postavit Louvre.

Karel V. (1338-1380, korunován 1364)

Během Stoleté války se mu podařilo dobýt zpět většinu území, o které Francie přišla podepsáním míru v Brétigny.

František I. (1494-1547, korunován 1515)

Přesně ten, který nechal postavit zámek Chambord. František I. velice podpo­roval renesanční ideály, umění a rozvoj kultury. Pozval do Francie mnoho význačných umělců, například malíře Andrea del Sarto nebo Leonarda da Vinci. Za svého pobytu ve Francii Leonardo namaloval jen několik obrazů, ale přivezl králi mnoho svých dřívějších děl, mimo jiné obraz Mony Lisy.

Jindřich IV. Navarrský (1553-1610, korunován 1589)

První král z Bourbonské větve dynastie Kapetovců, byl přívržencem hugenotů. Jeho svatba s dcerou francouzského krále, Markétou z Valois, měla ukončit rozbroje mezi katolíky a hugenoty, jenže několik dní po svatbě následoval masakr tisíců hugenotů v Paříži a celé zemi, tyto události jsou známé jako Bartolomějská noc. Sám Jindřich byl velice oblíbeným králem, protože se staral o blahobyt celé země a proje­voval na tehdejší dobu neobvyklou náboženskou toleranci.



Zbytek...