čtvrtek 10. ledna 2008

Jak vzniká fansub

Protože se nás neustále mnoho lidí ptá, jak vlastně vzniká fansub, jak dlouho to asi tak může trvat a tak podobně, rozhodl jsem se sepsat "krátký" článek o tom, jak to funguje i nefunguje u nás.




Nejsnadnější na celé věci je pravděpodobně výběr projektu - prostě někdo z nás přijde se slovy: "Toto bychom mohli dělat." Pokud se seriál ostatním ostatním líbí, jdeme do něj. Vzhledem k tomu, že je náš vkus velmi pochybný, jen málokdy mezi nimi najdete vysloveně mainstreamovou záležitost (čestné výjimky tvoří Blood+ a Hellsing). Občas narazím na dotazy typu "proč nepřekládáte XYZ, kouká na to každej, to byste měli horu stažení".  Inu... jak to jen říct... kdyby nám opravdu šlo o počet stažení, překládáme do angličtiny - přece jenom pochybuji, že v českých poměrech můžeme dosáhnout kolem dvaceti tisíc stažení na epizodu, jako tomu bylo v případě anglické verze Gunslinger Girl. Navíc ruku na srdce - kdo by dobrovolně překládal seriál, který se mu nelíbí. Jasně, ono začít není problém, ale dokončit, to je něco úplně jiného. I v případě třináctidílné série to není sranda, klasická "šestadvacítka" už chce lidi se smyslem pro povinnost, kteří se kousnou a dodělají co jednou začnou. Série kolem 52 dílů už vyžadují tvory duševně choré a nad nimi otrokáře případně roztleskávačky, které zbytek donutí fansub dokončit. Cokoliv rozsáhlejšího jako fajto telenovely už navíc vyžaduje otroky bez jakéhokoliv osobního a ideálně i studijního/pracovního života. Proč? Vezměme to popořádku:

1. RAW

RAWem se myslí čisté video nahrané z TV vysílání. Práce hledače rawů se může ledaskomu jevit jako primitivní a relativně rychlá, viz časté poznámky typu: "vždyť všechny nové rawy se dají sehnat na BT, ne?" Jen málokoho napadne, že hledač musí těch rawů stáhnout ke každému dílu hned několik a pak vybrat ten, se kterým bude mít enkoder nejméně práce. Pokud se překládá z japonštiny, první sehnaný raw posílá překladateli, aby bylo z čeho překládat a hledá dál. V závislosti na dostupnosti videa se pak sehnání rawu pro enkod pohybuje od hodiny do cca pěti hodin.

2. Karaoke

Tak trochu magie, přítomná u většiny fansubovaných anime. Dalo by se říct, že je zbytečná a pro diváka z celého fansubu nejméně podstatná. Přesto spousta skupin tráví desítky hodin tvorbou ultimátního "superhustokulervoucího" karaoke. Kde jsou ty časy, kdy stačilo prostinké ssa karaoke, dnes už jsou out i složitější ass kousky a "IN" je pouze ten, kdo používá minimálně AAE. Pokud se chcete cítit jako drsní fansubeři, naučte se programovat a naprgejte si co možná nejsložitější vizuální efekty - je úplně jedno, jakou kvalitu bude mít váš překlad, to stejně dnes málokoho zajímá, vzhled je to, co prodává. Já nejsem příliš poplatný moderním trendům, ani neumím programovat, a tak si musím vystačit s karaoke v ass, která dělám pomocí Aegisubu, případně ochotných a programátorsky zdatnějších otroků. Kde jsou ty doby, kdy jsem nad jedním karaoke trávil celkem asi tak 15 hodin dřiny. Aegisub mi práci redukoval na základní časování a naklování efektů. Největším problémem tedy zůstává samotný nápad. Snažím se pokud možno nevykrádat, co jsem viděl, a tak to mám o to těžší. Naštěstí se opening a ending častokrát během seriálu nemění, jinak bych se na jejich přípravu vykašlal. I tak nad každým op+ed strávím dohromady kolem šesti hodin času.

3. Překlad

Pro někoho snadný, pro někoho zdlouhavý. Většinou probíhá do obyčejného textového souboru, případně do nenačasovaného skriptu. Bez mučení se přiznám, že překlad jednoho dílu Utaware mi sežere kolem 4-5 hodin. Nemám cvik a je to znát. Zkušený překladatel dává průměrný díl anime (cca 350 řádků) do dvou hodin. Do tří, pokud je potřeba dohledávat některé informace různě po internetu. Pokud jde o překlad z japonštiny, je ovšem často po prvním překladu nutno poněkud "učesat" jazyk, což zabere další hodinku s přehledem. Viz například:

No jasne, britove sou shameless (??) {yappari buritaniajin tte zuuzuushiinda na}
Je snad jasné, že toto nejde předložit lidem, co by si o nás pomysleli. Přece jenom mnohem srozumitelnější je to v následující formě:
Angláni sou fakt nestoudní.

4. Časování

Pohodová záležitost, zvládne ji i cvičená opice. Chce to jen trochu tréninku a do hodiny se u klasické anime epizody vlezete, do dvou, pokud začínáte. Samozřejmě, pokud časujete nějakou hrůzu typu Puni Puni, Excel Sagu a jim podobné, můžete u toho prosedět i hodinky dvě nebo tři. Opička prostě vezme přeložený text a sází na něj časové intervaly. Možný je i opačný postup (tj. nejdřív časování a pak překlad), ale je mnohem časově náročnější. Překladatel je totiž zčásti "svázán" již existujícím časováním nebo místo soustředění na překlad rozděluje a spojuje titulky tak, aby to vypadalo česky. Časování nápisů se v této fázi dělá jen přibližné, přesně si s ním hraje až sazba. Jediné problémy, které mohou timera potkat, jsou tak zbytečná přetékání titulku do jiné scény, trojřádky a zobrazení přes sebe.

5. Korektury

Ráj pro všechny language nazi a jim podobné. Často můžete narazit na názor, že korektor musí umět dobře jazyk, ze kterého je překládáno (tj. angličtina nebo japonština), aby věděl, jestli něco není přeloženo špatně. Opak je pravdou - cizím jazykem nemusí umět ani žblebtnout, ale musí skvěle ovládat čestinu - tím samozřejmě nemyslím pouze gramatiku, ale také stylistiku a slovní zásobu. Přece jenom pokud má korektor jít a po překladateli upravovat každou druhou větu, protože je špatně přeložená, měl by se na to rovnou vykašlat a přeložit to celé sám. Je to rychlejší. Pokud vás zajímá časová náročnost, pak je to od půl hodiny po hodinu na díl - ovšem na jeden "průchod". Poté, co s prací skončí, posílá totiž výsledek dalšímu podobně zákeřnému individuu a postupně se tak v několika krocích překlad učesává do podoby připravené na kontrolu kvality. Ve finále tak na korektury a jejich zpracování vyplácáte od dvou klidně až do osmi hodin času, podle náročnosti překladu a množství textu. Korektoři mají navíc tu odpornou vlastnost, že vám kdejakou chybku budou předhazovat ještě pěknou chvíli, čímž zlepšují jazykové znalosti celého týmu. Korektora nic nepotěší víc než chyba nalezená v překladu někoho, kdo posledně zepsul jej.

6. Sazba

V tomto kroku dostávají titulky svou finální grafickou podobu. Sazeč vybere fonty, barvy a napasuje to všechno na sebe tak, aby to vypadalo dobře a šlo přečíst. V průběhu vydávání je to docela rychlá a jednoduchá věc, podle počtu složitostí v seriálu (cedule, rozdílné fonty pro postavy atd.) zabere tvorba finální grafické podoby titulků od dvaceti minut do cca dvou hodin. Ve většině skupin se o sazbu starají stejní lidé jako o karaoke, protože proti němu je sazba samotná už jen sranda. Opět je největším problémem první díl, kdy musí sazeč zvolit fonty, barvy, ohraničení atd. pro několik stylů, které se dále budou používat.


7. Enkod

Část, ve které se všechno seskládá všechno dohromady. Doba potřebná na enkod je úměrná krom výkonu počítače i kvalitě vstupního videa a tomu, jaký chci výsledný soubor. Naprosto ideální stav nastává ve chvíli, kdy enkodér dostává do rukou čistý a barevně dobře vyladěný raw, kde není potřeba ani uvažovat o nějakém filtrování či jiných úpravách. Díky tomu, že v poslední době jsou dostupné velmi kvalitní rawy, od našich prvních enkodů ubyla potřeba všechny převádět do huffyuv a všemožně čistit. Jeden díl je hotový zhruba za dvě a půl hodinky (Chevalier, Moribito). V případě množství filtrů, hardsubu, několika průchodů a vysokému rozlišení se však čas může klidně vyšplhat i na 24 hodin (pokusný Chevalier 1920x1080 z celkem slušného rawu byl na mé plečce hotový za 23).

8. Kontrola kvality (QC)

Přichází ve chvíli, kdy už by hotový díl nejraději jak fansubeři, tak i fanoušci viděli vydaný. Lidé, kteří jsou za kontrolu kvality zodpovědní, se vyznačují naprostou netolerancí, pedantstvím a najdou vám v každém díle několik věcí, za které si od nich vysloužíte pranýřování. Jejich prací je kontrolovat různé zapomenuté překlepy, chyby v enkodu, špatné časování, bleeding časování do následných scén a aby toho snad nebylo málo, pak i kontrola toho, jestli postavy mluví dost česky a ne jak banda automatů na kávu. Na jeden průchod je potřeba cca hodina, hodina a půl i se zapracováním komentářů. Protože jsme všichni omylní a i QC ledasco přehlédne, děláme většinou QC ve třech průchodech, což dohromady sežere něco kolem 4 hodin. Během QC se enkodér pravidelně klepe strachy, protože titulky se opraví v softsubu snadno, ale chyba ve videu (stává se pravidelně tak jednou za 3-4 díly) s sebou nese opakování celého enkodu. Pokud je vše v pořádku, nadchází dlouho očekávaný poslední bod fansuberské kuchařky:

9. Distribuce

Položka, na kterou většina lidí stále zapomíná, a přesto je tou nejdůležitější. Přiznejme si, je sice skvělé, že přeložíte nějaký seriál, ale k čemu vám jsou ty hodiny času, pokud se k výsledku kvůli podcenění distribučních kanálů nedokáže nikdo dostat. Na to, že vám kamarádi a fanoušci pomohou seedovat torrenty, raději rovnou zapomeňte, to se v našich krajinách prostě nenosí - jen cca 15 % návštěvníků TTBT dotáhne poměr sdílení alespoň na 1:1, v drtivé většině případů jen stáhnou a okamžitě se odpojují. Čas potřebný na rozhození souboru seedům záleží na síle linky, takže ho ani nebudu zmiňovat, v porovnání se zbytkem je zanedbatelný.

Když si to tak sečtete, vyjde vám doba strávená u průměrného neprvního dílu anime minimálně na 12-14 hodin. I když lze některé věci provádět zároveň, pod 10 hodin se nedostanete, pokud nechcete vysloveně speedsubovat. Průměrnému seriálu tak pár nadšenců věnuje víc jak 30x víc času než kolik vám zabere jeho zhlédnutí. Času, který by mohli využít jinak.

14 komentářů:

  1. Možná by stálo za to zmínit se o ripování z DVD, když se musí hezky šlapat snímek po snímku a opravovat splašené půlsnímky. Přiznám se, že mi to někdy trvá třeba i celý den :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ripování jsem nezmiňoval schválně, to by bylo na delší psaní, už takto je to strašně dlouhé. Navíc i tam platí, že se člověk po pár dílech u každého seriálu naučí, kde hledat problémové části a jde to rychleji. U přípravy zdroje na DVD rip jednoho dílu jen málokdy trávím víc jak 2-3 hodiny, diváci to stejně nepoznají.

    OdpovědětVymazat
  3. Hmmm vidím že to berete hooodně poctivě. Smekám a hluboko se ukláním. Jsem měl podezření že překládáte přímo z Japan, ale jsem rád že mám nyní jistotu. Mám pocit, že většina český překladatelských skupin asi překládá anglické fansuby, páč to je prostě jednodužší.

    Jinak musím smeknout ještě jednou a to před kvalitou enkodu u Morobita, to co jsem dokázali nacpat do tak malého souboru je neskutečné. když si vezmu že velikost je přibližně stejná jako u Blood +, tak kvalita je úplně nekde jinde. Asi nové kodeky dokážou opravdu hodně, protože o tomhle bych si s mojím oblíbeným XVidem mohl nechat jenom zdát.

    Takže ode mne velká pochvala a uznání, a děkuji za váš čas.

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý text, dobrá práce (zrovna včera jsem dokoukal Monster :) Každopádně 350 řádků pod 2 hodiny je u mě sci-fi...

    OdpovědětVymazat
  5. Nerad tě zklamu, ale proti japonštině momentálně provádíme už jen kontrolu překladu, naši japonštináři toho už moc nestíhají kvůli zapojení do pracovního procesu. Poslední projekt co se jel přímo z japonštiny a opravdu vyšel bylo Monster, ukázka použitá v článku je pak z anime Code Geass, které jsme nikdy nevydali.

    Rozdíl mezi Blood+ a Moribitem je způsoben jednak změnou kodeků (x264 dosahuje při nízkých bitratech lepších výsledků než xvid, ve kterém je například nově vydaný Phantom) a pak také podstatně kvalitnějším zdrojem, ty 2 roky jsou sakra znát.

    OdpovědětVymazat
  6. No i když nepřekládáte s japonštiny tak pořád děláte dobrou práci.

    No a Moribito se fakt povedlo, nikde žádný šum, vše vypadá hodně dobře, použítý kodek asi fakt umí, navíc jsem si všiml, že mu nedělají problémy ani tmavší scény, které neumí většina jiných mpeg4 kodeků ani při vysokém průtoku (dělal jsem třeba Ztraceno v překladu do XVIDu a i když jsem to jen na hodně velký bitrate, tak to prostě nevypadalo moc dobře).

    Jinak ještě bych se vrátil k tomu co psal steelista - to se přiznám že jsem nepochopil, jsem měl pocit že na DVD se už vyskytuje výhradně progresivní signál a ten by žádné půlsnímky obsahovat neměl, ale možná jde o něco úplně jíného.

    OdpovědětVymazat
  7. Vidim, ze to neni sranda.. Ne ze bych si nekdy myslel, ze to sranda byt muze, ale ze je to az tak zdlouhavy proces, by me nenapadlo..

    Kazdopadne, diky vsem lidem z ToTanu..

    OdpovědětVymazat
  8. Hmmm… tak vidím, že v tomhle oboru zase patřím mezi tu hloupější polovinu našeho lidstva.

    Vždycky jsem si myslel, že se vezmou anglické titulky, které někdo prostě jen přeloží. Pokud je to lepší překlad tak si to ještě navíc před překladem a po překladu autor prohlídne, aby to nebylo úplně „MIMO“ a výsledek pak hodí to do drátů. To že je kolem toho tolik práce jsem fakt netušil.

    Na druhou stranu svým způsobem obdivuji i ty, co večer po práci přijdou domů a mají chuť pro ostatní přeložit nějaký anglický titulky, k něčemu co už jednou viděli.

    Hlavně ať Vám to nadšení vydrží. A díky za všechny hodiny práce, které jste nám věnovali.

    OdpovědětVymazat
  9. Jenom ke karaoke bych doplnil svuj nazor. Myslim, ze hlavne by melo byt karaoke pekne citelne, aby si clovek mohl treba svoji oblibenou pisnicku zazpivat. Tohle bych uprednosnoval pred nadhernymi efekty, ktere vsechno jenom znecitelni. V tomhle ohledu se vam originalni karaoke u Chevaliera vubec nepovedlo, proste v hlave zrcadlit neumim, daleko lepsi by bylo udelat to obracene.

    Jinak moc dobra prace, je videt, ze vsechno delate dukladne, proto take produkujete fansuby te nejlepsi kvality.

    OdpovědětVymazat
  10. Jo, Gunslinger Girl... To bylo peklo. Ještě jsem u sebe na disku našel tenhle epilog, který jsem tehdy na oslavu ukončení udělal... ;)

    OdpovědětVymazat
  11. Wow docela husté :)
    Mmj - v čem to enkódujete? Jestli se můžu zeptat :)

    OdpovědětVymazat
  12. Můžeš se zeptat, používám megui (jako ostatně velká spousta fansuberů).

    OdpovědětVymazat
  13. Zdraví, pěkně popsaný postup. Teď jsem začal překládat (a chci to udělat fakt pořádně) Higashi no Eden a stroskotal jsem na jedné věci. Mám RAW 400Mb velkej a chtěl bych to nějak enkódnout (+ přidat nějakej hardsub - hlavně nápisů atd) do menšího. Pomocí h264 AAC. Vím, že se to dělá nějak v MeGUI, ale absolutně netuším jak a na netu jsem nenašel žádnej pořádnej tutoriál, jak to přesně udělat. Nemohli byste prosím poradit, napsat, jak to děláte vy?

    OdpovědětVymazat
  14. Tak už jsem na to přišel, a nejen to, dokonce mám spoustu věcí vyzkoušených. :) Přeci jen se toho člověk naučí nejvíc sám, když se nespoléhá na ostatní ^_^ MeGUI je vlastně velmi jednoduchej program ^_^

    OdpovědětVymazat